v žití ze mě občas vypadne i to, z čeho mohou mít užitek i jiní a tady Vám to chci dát
Pes který štěká, kouše!
Rodiče děti od mládí krmí hloupostmi. Jako malí jsme věřili všemu co nám "dospěláci" řekli, čím bližšší nám byli, tím spíš jsme jim to baštili a za tu víru v jejich pravdu jsme se byli ochotní ve školce i pobít. Přemýšlím co je k tomu vedlo. Skrytá radost z naší naivity nebo příprava k životu a způsob jak ukázat, že v životě nemůžeš věřit ani nejbližším? Každopádně život nás sám učí a časem tyto bludy sami rozpoznáme. Posledním, který jsem si vyzkoušel na vlastní kůži:"Pes který štěká nekouše".
Nejsou roztomilí? Určitě jsou, ale jen do okamžiku než máte jednoho z nich zakouslého v noze.
Bylo to při jednom z výtelů po vesničkách na severu Catabrie. Kolikrát jsem přelézal přes kamenné zídky, které mi připomínaly Malého prince. Koukal se vlevo vpravo, odkud se přižene býk nebo něco podobného a nic. Až pak na cestě která vypadala věřejně a kde bych nic nečekal se to slalo.
Procházím kolem baráku s uvázanými psi. V ruce foťák a za chůze si je fotím. Štekají. Jdu cestou dál. Jeden z nich se utrhne, běží ke mě neobvykle naštvaně a až pozdě zjišťuji že ta cesta není veřejná, ale součást jejich teritoria, které hodlají bránit. Zpětně jsem si situaci procházel a myslím že lépe se zachovat nešlo. Ruce při těle. Směr dál po cestě k psovi bokem a pak zády, když si přeběhl. Stějně rychle. Doráží ... kousne. Bez nějakého projevu pokračuju, za blízkým převýšením dá pokoj. I přestože jeho počínání plně chápu a částečně schvaluju, moje láska ke psům načas utrpěla.
Věta na závěr: A pokud neumřeli (třeba na vzteklinu :p), tak požírají turisty dodnes.
Odpovědět
Komentáře k tomuto příspěvku jsou zakázány.