Jednou to přijít muselo. Říkal jsem si, však nemusíš tu nic psát a pusť se rovnou do toho. No ale nedalo mi to, ono pak už by to nešlo vrátit zpátky a za pár let by mě to i mrzelo. Tak proč to neudělat zrovna dnes v takové historicky pamatovatelné datum 11.11.2010. Tak jo, je to tady a už to nejde zvrátit, narozdíl od dnešního oběda (fazole fedecho, chobotničky na cibulce a sedmička červenýho k tomu).

První příspěvek je na světě.

A využiji toho k tomu, abych představil myšlenku dílničky v několika bodech:

1. SW-Projekty. Za posledních deset let jsem se navytvářel spousty utilitek (jednoúčelových počítačových programů), které se mi zrovna hodily do krámu. Když někdo o některou z nich projevil zájem, dal jsem mu ji k dispozici. Problém zůstal ohledně aktualizací. Tady je tedy místo, kde se budu snažit postupně tyto prográmky zveřejňovat a aktualizovat. Nejčastěji se jedná o programy vyvíjené v prostředích s licencemi MSDN AA, nebo volně šiřitelnými.
2. Elekto-Projekty. Jelikož veškeré mé oficiální vzdělání je směrováno do oblasti slaboproudé elektroniky, tak dalším bodem jsou projekty na kterých jsem pracoval nebo spolupracoval.
3. WWW a PHP. V roce 1997 bratr řekl že v Internetu je budoucnost. To byla doba, kdy byl k vidění akorát v televizi a přístupný ve škole na jediném počítači s vytáčenou linkou. A dnes jak je vidět, měl pravdu ten klučina. Tehdy jsem se naučil HTML a vbscript (protože jsem k němu měl blízko) a základy javascriptu. Ale pořád mi vrtalo hlavou, jak může fungovat třeba chat. Jednou jsem při návštěvě kamaráda pohledem zavadil o knihu s tajuplnými písmeny PHP. Otevření této knihy mi změnilo na dalších deset let život. Dalším tématem jsou postřehy ze světa PHP, užitečné skritpy a webové projekty které slouží spíše jako moje reference. 
4. "Poezie". Nejen prací živ je člověk a když mě políbí Můza nebo nějaká jiná holka, táhne mě to k veršům. Zatím nemám jasno co chci zveřejnit, ale určitě něco ze všedního života a možná pustím i něco ze sbírky.
5. Fotografie? No uvidíme.
6. Blog? Chtěl jsem, aby toto bylo vším jenom ne blogem. Proč by někoho, s kým se vzájemně neznáme, mělo zajímat nějaké moje remcání? Chápu a nemělo. Přesto, když se k tomu někdy uchýlím, tak to ignorujte. Znamenalo to, že v dosahu nebyl zrovna nikdo povolanější, kdo by mě vyslechl.